Bloumal jsem ulicemi a rozhodoval se, zda se s Tebou večer sejít, sebrat veškerou sílu, odvahu a hrdost, podívat se Ti do očí a udělat onen poslední krok. Neměl bych na to; v momentě, kdy bych ona slova říkal, bych jich zároveň litoval a chtěl je brát zpět - byl bych králem nerozhodnosti právě tak, jako Ty jsi její královnou.
Cekala jsem ze dnesek bude narocny, byla jsem unavena, ale po vcerejsku jsem se citila moc fajn. Vcerejsi vecer byl jeden z tech, na ktere se nezapomina. Prochazet se bosa Krumlovem po fantastickem koncertu... Mas pravdu, cas jakoby se zastavil. Svetla velkomesta lakaji... a k tomu zvuk houkajicich sanitek :-)
Vím, že je konec, ale nedokážu pochopit, proč. Protože jsem Tě tolik miloval? Je mým proviněním má láska k Tobě? Milovala jsi jeho právě proto, že na Tebe tolik kašlal a že si pro něj byla jen hezkým doplňkem jeho života? Zničil jsem náš vztah svojí láskou? Mám pocit, že ano...
Ty jsi blazen :-). Pozvala bych te na navstevu, ale nemam ani co nabidnout...
Cítím se strašně; jako bych ztratil veškerou svou hrdost, která mi je vlastní, všechna je najednou pryč... leží na oltáři naší lásky. Stal jsem se pro Tebe jen pouhou hračkou, lacinou zábavou, rozptýlením ve zlých časech, prostředkem k překlenutí vlastních problémů...
Cim dal tim vic se tesim na chvile stravene s tebou... Dekuji za dnesni exkurzi :-)
Proč? Proč? Proč? Nerozumím... Proč jsi se změnila? Kam se podělo Tvé dobré já, které jsem tolik miloval? Proč jsi alespoň trochu nedávala, proč jsi jen brala? Proč jsi se o mě vlastně nikdy opravdu nezajímala? Najednou jsem pro Tebe byl jen přívažkem bez hodnoty a ceny, vnucujícím se chudákem, bojujícím předem prohranou bitvu...
Tak jsem v poradku doma. Smyla jsem z vlasu pozustatek vcerejsiho vecera a jdu se projit se psy do lesa... Doufam, ze uz jsi na ceste domu.
Miluju Tě! Tolik a tolik, nedokážu Tě přestat milovat, nedokážu se Tě vzdát, nedokážu na Tebe přestat myslet, nedokážu se osvobodit. Jsi teď někde jinde, strašně daleko, Tvé stopy se ztrácí v houstnoucí mlze...
Tak dnes cely den polehavam a ne a ne se vyhrabat z perin. Kez by jsi tu byl alespon se mnou. Jak ty si uzivas volna?
Nechápu Tě, nerozumím Ti. Proč? Má pro Tebe můj svět opravdu tak malou cenu? Myslel jsem, že Ti otevírám oči, ale Ty je zase rychle a líně přivíráš, ztrácíš zájem, už nechceš poznávat, už se nechceš dívat, už nechceš otevřít duši a naslouchat tepajícímu světu...
Uz jsem u maminky ziva a zdrava :-). Kdyz jsem jela domu, zacala jsem se tesit, az ti budu ukazovat, kde jsem vyrustala, studovala, ... Musime to tady vsechno spolu projit...
Proč? Kam jsi se ztratila? Co se stalo? Proč už Tě nezajímám? Dal jsem nám všechno... to je chyba? Hřích? Přestal jsem Tě bavit? Nikdy jsi mi neřekla, co vlastně chceš; poznal jsem Tě jako nikdo jiný, ale ve skutečnosti Tě vlastně vůbec neznám. Nabídl jsem Ti úplně vše, stačilo jen kývnout, otevřít duši, naslouchat se a ptát, začít dávat, začít mě milovat...
Styska se mi. Vcera me to moc nebavilo, tak jsem jela po hodine dom. Ted jsem se usadila na zahrade a zacinam planovat cestu Ceskym Rajem... dnes jsem sehnala i boty do terenu. Moooc se tesim.
Jak jsem se měl nezamilovat? Po tom všem? Co jsi čekala? Že Tě budu využívat a jen si s Tebou hrát? Jsem smutným zlatokopem; doluju z telefonu útržky naší historie, cítím z ní Tvé city, které jsi najednou odhodila dál a nedala mi vědět... Unavil jsem Tě? Chtěl jsem, tolik jsem chtěl... s Tebou žít, bydlet, snít, usínat, otevírat oči, sdílet okamžiky, užívat plynoucí vteřiny...
Zapijte nase vyroci s Tomasem... Mam te moc rada :-)
Co na to říct? Proč jsi najednou přestala chtít? Proč se chceš vracet, proč už nechceš jít dál? Co se stalo? Mé srdce je najednou menší; jeho kus jsi si vzala s sebou, ten krvácející úlomek zůstane už navždy Tvůj, lásko. Vyrvala jsi mi ho z těla s takovou razancí, že jsem nebyl schopen (a vlastně ani ochoten) se bránit, začarovala si mě do podoby spícího vzbuzeného a bdícího spáče, ukázala si mi nehasnoucí světlo, aby si ho hned po té, co jsem se nechal svázat jeho omamujícími paprsky, s krutou elegancí zhasila...
(a vzal jsem telefon a odstranil všechny zprávy)
NP A Silver Mt. Zion - American motor over smoldered field (2003 - This Is Our Punk-Rock, aThree Rusted Satellites Gather & Sing)
