sobota, října 08, 2005

Na 130 minut do 60. let...

Šel jsem do kina sám; první podzimní dny s sebou přinesly vlhko a chlad a Ty jsi zvolila klid a teplo domova pro Tvůj plný nos a opuchlé oči. Byl jsem až překvapen, kolik lidí se chce vydat do černobílé minulosti, otevřít duši a přijmout ono nevšední vyprávění plné odvahy, hrdosti, lásky a pomsty.



Smrt si říká Engelchen byl příběh, který mě nemohl neovládnout, bylo v něm totiž až příliš toho, co mám rád - nezdolná vůle, hrdost, touha po vítězství i lásce, jinakost a síla, vzdor, nezměrná touha po svobodě. Je zvláštní, jak silně film působil, jak moderní byl střih a stavba příběhu, jak bylo lehké nechat se přesvědčit a stát se jedním z štvanců klopýtajících deštivým chladem bahnitých horských cest.



40 let; tolik času uplynulo od první filmové klapky. Zvláštní - minimálně 40, to bude i počet nových českých filmů, které nabízejíce jen zoufalou levnou prázdnotu nesahají oněm starým černobílým klenotům ani po kotníky...

NP Ivan Král - Winner Takes All (1995 - Nostalgia)