... a tu artistní (a pro mě pohříchu možná nejméně přitažlivou) předvedl
John Scofield. Hrál skvěle; těžko mohl svoji kytaru ovládat lépe a stejně tak by se těžko hledal někdo, koho by nepřesvědčil svým mistrovstvím. Jenže něco chybělo - sóla nebrala konce, nebylo možné se zastavit a vydechnout, tepající rytmika neustále udávala tempo nekončícím jazzovým improvizacím.
Pak ale přišel moment, kdy se vše jakoby zastavilo a ztichlo; smutná pomalá melodie se mi vkradla do duše, bubny
Billa Stewarta a basa
Steva Swallowa zvolnily své tempo, vše ztichlo a pomalé kytarové sólo se začalo rozplývat sálem jako řídnoucí dým večerního ohně...
NP Angelo Badalamenti - Mullholland Drive - Love Theme (2001 - Mullholland Drive (OST))
