Už ani filmy mi tolik nedávají; jako bych nebyl schopen se nechat pohltit, zůstávám vždy tak trochu vnitřně odměřený, nechci se nechat přenést na druhou stranu, jsem v reálném světě a jen nahlížím do světa snů... Tak to bylo i v případě Olověné vesty. Bylo to... silné, určitě silné. Byť se většině dívajících se líbí první část, já byl unesen spíše tou druhou, kdy se vnitřnosti draly na světlo, kdy poslední vydechnutí bylo vysvobozením, kdy jediné, zač stálo bojovat, byl pouze boj jako takový...
Co mám říci? Věděl jsem to i tentokráte - Zklamaná byla... zklamaná, snad i hezká, určitě chytrá... ale chybělo jí to, co mě dokáže zničit - ta magická síla jinakosti, kterou se chci nechat spoutat. Mohl bych, kdybych chtěl... jenže já se raději budu ztrácet ve svých představách, než abych žil reálný život. Věřím na nesplnitelné, jsem naivní ve svých snech, ze kterých ale nechci slevit, to neudělám... za žádnou cenu.
Miluju Tě, lituju Tě, bojím se Tě, chci Tě... proč, proč, proč? Jsem bezcenný tulák s nákladem nepotřebného zboží, které si vyzkoušela a poté s klidným svědomím odhodila... Netrápíš se, já ano. Jak dlouho? Jak... ? Kdy... ? Kam vlastně kráčím? A Ty? Ztratíš mě... a já Tebe. Já toho budu litovat po celý život... Ty jen pár chvil...
NP Jan Garbarek - Brother Wind March (1992 - Twelve Moons)
