Byl tenkrát začátek léta, kdy slunce na litevském pobřeží Baltu tak dlouho zapadalo a já Tě vyzval k otevření hradní brány své duše; souhlasila si a filmový pás tříměsíční lásky se začal pomalu odvíjet vstříc okamžiku svého přetrhnutí.
Teď je listopad a my jsme náš zápas dohráli; oba jsme poražení. Byl to zápas jen na jeden vítězný set, nebo jich bude více? Kdo ví... předsevzetí berou za své a pomalu se dostavují kompromisy běžného života. Míč nakonec zůstal na Tvé straně hřiště... vrátíš ho zpět do hry? Nebo ho necháš ležet a zapadat listím? A dny i nadále poplynou svým unaveným tempem...
NP Nothing; too tired for listening...
