Jsem unaven...

Jsem unaven vším, co je kolem mne; dávno ztracené iluze jsou nenávratně pryč, náhražky pravého života, které mne dříve tolik bavily, se mi začínají pomalu vzdalovat, protože to jediné, co opravdu hledám, mi chybí: ztratil jsem Tě, ztratil jsem naděje a sny, dívám se šedivosti všedních průměrností zblízka do očí, opíjím se laciným pivem a přechlazeným červeným vínem, usínám i vstávám neodpočinut, jen pracně ze sebe doluji poslední zbytky víry v lepší časy...

Vše splývá v jeden neumělý film, laciné momentky života se záblesky sotva postřehnutelné krásy okamžiků... Jako ta ospalá nálada budapešťského letiště, kterou dokázal svojí hravostí narušit pobíhající malý chlapec...



Jako ty labutě na ranní Vltavě v čase účtování s pronajatou minulostí a úpisu se vlastněné budoucnosti...



Jako těch několik málo okamžiků, kdy mě pohltila strhující sehranost Art Brut v prochladlém sále pražského Abatonu...



Vlastním vše, co můžu vlastnit, ale život mi přesto protíká mezi prsty tak neuvěřitelně rychle, tak moc rychle...

NP Thomas Strønen - Suite For Trio III (2005 - Parish)