úterý, ledna 17, 2006

Nocturno hotelového pokoje

Upíjím Erdinger a přeji si, abych ho nikdy nedopil – ta jediná láhev předraženého piva, se kterou jsem se vrátil z hotelového baru, mi dává pocit pohody v strohém prostředí hotelu Danubius Helia, kde trávím jednu jedinou noc, kde vteřiny plynou pomaleji než kdekoli jinde a kde mám možnost přemýšlet o tom, co se skrývá v zákoutích mého vědomí i nevědomí.



Napadá mě tolik věcí najednou, je těžké vše zpracovat, je obtížné se pokoušet vše zachytit; píši a nepřemýšlím, slova plynou, z notebooku se line Jan Garbarek... a já jsem rád.

Jsem rád za to, že jsem dnes mluvil s chytrým kolegou, který na rozdíl ode mne našel svoji cestu a je šťasten, že po ní může jít.

Jsem rád za to, že jsem s Tebou byl, že jsem Tě poznal, že Tě lituji, že Tě chápu i nechápu zároveň, že se Tě bojím i Tebou pohrdám... děkuji Ti za těch pár chvil, které se už dávno ztratily v moři vzpomínek, aby tam nakonec vytvořily nepřehlédnutelný ostrov nepravděpodobné erupce střetu rozdílností.

Jsem rád za to, že vím, kam chci jít... Chytrá je daleko, ale přece blízko; chtěl bych poznat její zvláštní duši, plnou touhy, bolesti a zklamání, snů i ambicí, chtěl bych na jazyku cítit její vzrušení, chtěl bych vidět její velké oči v momentech odevzdání se, chtěl bych jí říci vše, co vím i jen tuším, chtěl bych naslouchat jejím pravdám a příběhům...

Miluji život; děkuji za něj, s Karlem Krylem Děkuji za bolest, děkuji za snění, děkuji za slunce, děkuji za okamžiky soumraků a rozbřesků, děkuji...

Time to sleep... jsem unaven stárnutím své duše....

NP Zbigniew Preisner - Effroyables Jardins, 3rd version piano (2003 - Effroyables Jardins (OST))