...kdy se vše odehrává v pravidelném pražcovém rytmu, kdy se krajina za okny neustále mění a odplouvá do ztracena, kdy je pravidlem potkávání anonymních spolucestujících, kteří ve mně vždy dokážou vyvolat otázky i odpovědi, a kdy je možné nerušeně přemýšlet, snít, listovat tištěnými řádky, naslouchat, stát i sedět, jen se dívat nebo zamyšleně pozorovat...
Těším se na ty chvíle; je to pár hodin klidu, příležitost věnovat se nestihnutému a opominutému, je to možnost potkat známé i neznámé, je to čas cesty z hekticky žitých chvil do posmutnělé unavené krajiny, nebo naopak...
Nejkrásnější je září a začínající jaro; v ten moment je třeba stát, otevřít okno a začít dýchat proudící vzduch, který chladí a slibuje pokračování těchto časů, krajina utíká, mění se, lesy i louky, řeky i zoraná či zelenající se pole, periferie měst, sloupy s čísly počítajícími nádraží, oprýskané nádražní budovy, unavení stárnoucí posunovači všeho možného... Čas pomalu plyne, nálada se mění, něco mizí a něco jiného pomalu přichází...
NP Nick Drake - Northern Sky (1994 - Way to Blue - An Introduction to Nick Drake)