Seděla jsi tenkrát vedle mě; už ani nevím, v jakém rozpoložení náš vztah právě byl, jak moc či málo jsem Ti tenkrát ubližoval... Byla jsi Věčná ve své věčnosti, byla jsi do mě zamilovaná tak, jak budeš navždy, byla jsi ráda, že jsi se mnou; já byl ale někde jinde, jako už tolikrát, ničeho si nevážil, ubližoval Ti svou sobeckou bezprostředností, věděl jsem, že je konec, že jde jen o prodlužování utrpení nekonečného konce...
Pod pískem je film... zneklidňující; to je to pravé slovo, žádné jiné ho nedokáže vystihnout lépe. Zneklidňuje, táže se, neodpovídá... nic není jasné a zřejmé, nic není dané, otázky se vrší jedna na druhou - jak bych se choval já? Co bych cítil? Mohl bych vůbec žít? Uměl bych to? Věřil bych, nebo to vzdal? Hledal bych dál? Spokojil bych se s průměrností? S jakým pocitem bych usínal? Jaká by byla moje první ranní myšlenka?
Jedno je jisté - takové situace život přináší; naše příští vteřiny, byť zatím tolik vzdálené, budou jednou i o ztrátě a nejistotě, budou o bolesti a utrpení, budou o odcházejících nadějích, na které se upneme a budeme jim věřit tolik, jako já jsem věřil budoucnosti s Tebou, Lvicí mého života...
Marie Drillon: I am his wife, and I'm telling you, this is *not* him!
NP Tord Gustavsen - Where Breathing Starts (2003 - Changing Places)
